Můjortoped.cz

  Ortopedie Ostrava

Ortopedické​ ambulance v Ostravě:

MUDr. Rudolf Hlubek

mobil: 774 206 546 
e-mail: rudolf.hlubek@fno.cz

       

 

Fakultní nemocnice Ostrava

Úterý: 8:00-15:00

(8.00-10.00 vyšetření kyčlí kojenců - bez objednání)

telefon: 597 373 206

 

Ordinace Ostrava Výškovice

Čtvrtek: 14:00-18:00

telefon: 596 747 567,   735 177 764

Vybrané ortopedické diagnózy

(klikněte na místo vašeho zájmu)

Loket

 

Pannerova choroba (morbus Panner, vrhačský loket)
Jedná se o aseptickou nekrózu hlavičky pažní kosti. Postihuje nejčastěji chlapce ve věku 6-10 let. Nejběžnější příčinou bývá chronické přetěžování či úraz lokte. V terapii se uplatňuje především konzervativní terapie s fixací lokte v ortéze.

 

Degerativní onemocnění lokte
Artróza je charakterizována jako chronický produktivní neinfekční proces, který vychází z degenerativních změn chrupavky. U lokte se nejčastěji vykytuje poúrazová artróza a artróza vzniklá na podkladě chronických zánětlivých změn. Drásoty a omezení pohybu již signalizují těžké postižení kloubu. V terapii se kromě konzervativních postupů uplatňuje i artroskopické ošetření. Celková náhrada loketního kloubu nepřináší zatím suverénní výsledky, a proto indikace musí být velmi uvážlivá.

 

Burzitida lokte (bursitis olecrani, studentský loket)
Je jedno z nejčastějších onemocnění v oblasti lokte. Jedná se o zánět tíhového váčku v zadní části lokte, který zpravidla vzniká větším tupým nebo opakovaným poraněním. Patologická náplň burzu vyklenuje nad okolní tkáň. Léčení spočívá v punkci a evakuaci obsahu. Při recidivách je suverénní metodou chirurgické odstranění.

 

Radiální epikondylitida (epicondylitis radialis humeri, tenisový loket)
Onemocnění postihující počátek extenzorů předloktí. Typicky se vyskytuje u pacientů, kteří v zaměstnání vykonávají jednostranné opakované pohyby, hráčů tenisu, squashe či golfu a sekundárně také u pacientů s cervikobrachiálním syndromem. Bolestivost postihuje zejména zevní stranu lokte. V léčbě se uplatňuje především rehabilitační péče v kombinaci s protizánětlivými léky. Vhodná bývá i lokální aplikace kortikoidů a terapie rázovou vlnou. Při chronickém průběhu dále přistupujeme k operativnímu řešení (např. operace dle Boyda).

 

Ulnární epikondylitida (epicondylitis ulnaris humeri, oštěpařský, golfový loket)
Onemocnění postihující počátek flexorů předloktí. Ve sportu  jsou počátky svalů a vazy vystaveny největšímu napětí při vrhání předmětů. Bolestivost postihuje především vnitřní stranu lokte. Základní principy konzervativní léčby ulnární epikondylitidy jsou shodné s léčbou radiální epikondylitidy.  

 

Páteř

 

Skolióza (scoliosis)
Název onemocnění pochází od Galéna (131-201 n.l.) a znamená zdeformovaný či zakřivený. Jedná se o patologické zakřivení páteře na pravou nebo levou stranu. V zásadě se dělí na strukturální (podmíněná změnami obratlů) a nestrukturální (posturální, bez anatomického podkladu) skoliózu. Jedná se o onemocnění především dětského věku. Důležitou stránkou terapie je především cílená rehabilitace, u těžších případů korzetoterapie. Operační terapie pak přichází v úvahu u nejtěžších stavů, a to ve specializovaných centrech.

 

Hyperkýfóza a hyperlordóza (hyperkyphosis, hyperlordosis)
Kyfóza je definována jako zakřivení páteře konvexitou dozadu. V patologických případech se pak jedná o tzv. kulatá záda. Stejně jako u skoliózy se může jednat o postižení struktury páteře, či bez zjevného anatomického postižení. Jedná se o velmi časté onemocnění postihující v dětském věku až polovinu populace. Terapie je především rehabilitační s obecně dobrými výsledky.

Lordóza znamená zakřivení páteře konvexitou dopředu. Jedná se o vzácnější vadu než je hrudní hyperkyfóza a považujeme ji za preatrózu páteře, která vlivem nepříznivého postavení vede k časné degeneraci. Přidružené symptomy pak donutí pacienta vyhledat odbornou pomoc.

 

Degenerativní onemocnění páteře
Jedno z nejčastějších onemocnění, které přivádí pacienta do ortopedické ordinace. Obyčejně od 30 let věku počíná degenerace nejvíce mechanicky namáhaných oblastí - krční a bederní. Samotné degenerativní změny ale neznamenají nutně klinické obtíže. Snižování meziobratlových prostorů spolu s okrajovými kostními výrůstky  vyvolává útlak nervů a s tím přidružené syndromy (cervikobrachiální, lumboischiadický,...). Terapie se opírá jak o režimová opatření, tak o důslednou rehabilitační péči.  V krajních případech bývá nutná stabilizační či jiné operace, které náleží plně do péče specializovaných neurochirurgických pracovišť.

 

Rameno

 

Nestability ramene
Nestabilita může vzniknout primárně úrazem ramene, který je často předpokladem vzniku chronické nestability, nebo se jedná o vrozenou dispozici (habituální nestabilita). Pocit vykloubení ramene často přichází při běžných sportovních aktivitách. Terapie se opírá především o důkladné klinické vyšetření. Velmi kvalitní informace přináší také artroskopické vyšetření. Nezřídka bývá potřeba operační stabilizace k zabránění dalšího poškozování kloubu.

 

Degenerativní onemocnění  ramenního kloubu
Ramenní kloub je kloub s největším rozsahem pohybu v těle. Na rozdíl od kolene či kyčelního kloubu nemá u člověka nosnou funkci. Degenerativní změny často vznikají na podkladě poúrazových stavů, kloubní nestability, oslavení svalstva a přeneseně u poruch krční páteře. Společně s impingement syndromem, trhlin v rotátorové manžetě a dlouhé šlachy bicepsu tvoří často komplexní poškození ramene. Terapie se opírá o jak o rehabilitační péči, tak o aplikaci protizánětlivých léků. Suverénní diagnostickou a zároveň léčebnou metodou je artroskopie. U závažných stavů spojených s dysfunkcí ramene bývá jediným řešením celková výměna kloubu - totální endoprotéza ramene.

 

Ruka

 

Lupavý prst (digitus saltans, stenozující tendovaginitida, “trigger finger”)
Postižení je způsobeno omezením pohybu šlachy flexoru prstů ruky v místně průchodu poutkem A1 šlachové pochvy. Doprovodným jevem je otok šlachové pochvy, který můžeme jednoduše ozřejmit při ultrazvukovém vyšetření (černý prstenec kolem světlé šlachy). Bolestivé zaskakování prstů může dále postupovat až do obrazu úplného omezení pohybu. Při konzervativní terapii se často setkáváme s recidivou obtíží. Suverénní metodou je mini-invazivní protětí (fenestrace) poutka A1, které ambulantně provádíme ve Fakultní nemocnici Ostrava.

 

Dupuytrenova kontraktura
Jedná se o tvorbu uzlů a ztluštění v průběhu dlaňové aponeurózy (vazivová struktura dlaně). Další progrese onemocnění vede k postavení prstů ve zkratu bez možnosti je narovnat. Příčina onemocnění nebyla doposud spolehlivě objasněna. Jedinou účinnou terapií je chirurgické  odstranění postižené aponeurózy.

 

Rizartróza (rizarthrosis, artróza trapeziometakarpálního - kořenového kloubu palce)
Tento kloub je obzvláště náchylný k degenerativnímu postižení pro velkou zátěž při běžné denní aktivitě. Typicky jsou postiženy ženy v postmenopauzálním období.  Bolestivost a deformace kloubu vede brzy k nekorektnímu postavení. Konzervativní terapie je možná většinou pouze v počátečních stádiích onemocnění. Existuje několik operačních řešení tohoto onemocnění. Jednotlivé výkony jsou indikovány na základě celkového postižení kloubu a předpokladu určité zátěže.

 

Nestability a artróza zápěstí
Složitý systém 8 zápěstních kůstek dává předpoklad několika druhům nestabilit. Běžnou příčinou bývají úrazové a poúrazové stavy. Neléčená nestabilita bývá predispozicí k degenerativnímu postižení kloubu (artróza). Pacienta přivádějí do ortopedické ambulance trvalé bolesti zápěstí při běžných aktivitách. Konzervativní terapie pak spočívá ve stabilizaci zápěstí např. ortézou. Případné operační řešení musí být navrženo vždy individuálně v závislosti na konkrétním klinickém nálezu.

 

Kyčel

Onemocnění dětského kyčelního kloubu

Vývojová dysplazie kyčelní
Termín dysplazie označuje vývojovou poruchu všech součástí kloubu - hlavici stehenní kosti, jamky i kloubního pouzdra.  Pro prevenci vzniku deformit kyčlí je v České republice zaveden systém trojího síta - sonografické vyšetření po narození. Nejtěžším nálezem bývá úplně vykloubení kyčelního kloubu. Adekvátní a včasná terapie vede k úpravě do korektního stavu. Následky neléčené kyčelní dysplazie v dospělosti již bývají jen obtížně řešitelné a nezřídka končí implantací totální endoprotézy.

 

Perthesova choroba (morbus Calvé-Legg-Perthes, coxa plana)
Jedná se o onemocnění kyčelního kloubu, způsobené poruchou prokrvení hlavice stehenní kosti. Centrum hlavice dále podléhá nekróze, je resorbováno a následně přestavěno. Nejčastěji bývají postiženi chlapci ve věku 3-8 let. Prvním příznakem je kulhání, bolest se může projevit později, často ji dítě lokalizuje v koleni. Neléčené onemocnění může mít pro jedince  celoživotní následky.  V závislosti na klinickém obraze se v poslední době uplatňuje především operační léčba v centrech dětské ortopedie.

 

Přechodná synovialitida (transientní synovialitida)
Taky tzv. transientní synovitida je bolestivé onemocnění kyčelního kloubu charakterizované poměrně rychle ustupujícím výpotkem. Jedná se o reakci na patologický proces odehrávající se v jiné lokalitě - např. virové onemocnění horních cest dýchacích. Kloubní výpotek způsobí bolestivost a omezení pohybu kyčle. K odlišení jiných příčin je nutné akutní ortopedické vyšetření. Terapie mívá v naprosté většině  případů dobré výsledky.

Onemocnění kyčelního kloubu dospělých

Koxartróza (coxarthrosis, artróza kyčelního kloubu)
Jedno z nejčastějších onemocnění vzniká na podkladě nevratných změn chrupavky kyčelního kloubu. Jedním z významných  predispozičních faktorů je věk pacienta. Dalšími faktory jsou kromě poúrazových stavů také dřívější onemocnění kyčelního kloubu. Hlavním znakem je  především ranní ztuhlost a postupné zhoršování bolestí. V terapii se kromě konzervativních postupů uplatňuje především implantace totální endoprotézy a následná rehabilitace. Náhrada kyčelního kloubu má obecně velmi dobré výsledky.

 

Femoroacetabulární impingement syndrom
Je často označován jako predispoziční faktor degenerativních změn kyčelního kloubu. Vzájemně nevýhodný tvar hlavice stehenní kosti a kloubní jamky způsobuje narážení a tření, které vyvolává bolesti a zánětlivou reakci kyčelního kloubu. Onemocnění se vyskytuje již od mladšího věku a léčbu zahajujeme konzervativním postupem a je dobře řešitelný artroskopickým ošetřením.

 

Koleno

 

Osgoodova-Schlatterova choroba
Je řazena mezi tzv. choroby z přetížení. Jedná se o relativně časté postižení kolene dětského věku, které se projevuje  bolestí v oblasti úponu čtyřhlavého stehenního svalu na holenní kosti.  Bolest je zvýrazněna po určité námaze. Terapie převažuje konzervativní a je založena na omezení zátěže s velmi dobrými výsledky.

 

Nestabilita kolene
Koleno je svou stavbou nejsložitější kloub lidského těla, stejně tak obsahuje složitý vazivový aparát, který zajišťuje jeho kloubní stabilitu. Ve většině případů bývá poškozen při sportovních úrazech. Akutně vzniklá nestabilita většinou vyžaduje včasnou terapii odborníkem. Chronická nestabilita s častými projevy “vypadávání kolena” (“giving way”) vede k poškození menisků, kloubní chrupavky a rozvoji artrotických změn. Terapie je vždy volena individuálně, při přervávání obtíží je indikováno operační řešení.

 

Poškození chrupavky a menisků
Meniskus je chrupavčitá poloměsíčitá struktura kolene, která má za úkol tlumit nárazy vznikající při chůzi. U mladších jedinců bývá poškození menisku či chrupavky způsobeno především úrazovým dějem, zatím co u starších pacientů hraje svou roli souvislost s degenerativním postižením. V těžších případech se část menisku uvolní a interponuje do kloubní štěrbiny, čímž způsobí zablokování kolene. Konzervativní terapie  často selhává a chronické bolesti dovedou pacienta až k artroskopickému ošetření. Neléčené poškození chrupavčitých struktur kolene může způsobit předčasný rozvoj artrózy.

 

Femoropatelární bolestivý syndrom (chondropatie čéšky)
Jedná se o poměrně časté onemocnění skloubení mezi čéškou a stehenní kostí. Postihuje převážně mladé jedince ve věku 20-40let. I přesto, že čéška vlastní nejsilnější chrupavku v lidském těle, dochází vlivem obrovského tlaku při pákovém mechanismu kolene k jejímu poškození. Častokrát  k tomuto stavu přispívá i nekorektní vedení čéšky a přetížení její vnější plochy. Konzervativní přístup společně s aplikací chonroprotektiv (SYSADOA) vede až u 80% pacientů ke zmírnění či odeznění příznaků. Operační výkony jsou projevem snahy o obnovení fyziologických poměrů a snížení tlaku na skloubení čéšky.

 

Gonartróza (gonarthrosis, artróza kolene)
Osteoartróza je degenerativní kloubní onemocnění charakterizované nadměrným opotřebením kloubní chrupavky a dalších struktur kloubu. Predispoziční faktory jsou zejména nadváha, věk, přetěžování kloubu, genetické vlivy a dřívější poškození kolene. Chronické bolesti a ranní ztuhlost kloubů jsou jejími charakteristickými projevy. Léčba se opírá jak o konzervativní postupy včetně nitrokloubní aplikace léků (protizánětlivé, SYSADOA), tak o operační léčbu. U těžkých případů již zbývá pouze náhrada kolenního kloubu.  

 

Noha a hlezno

 

Nestabilita a degenerativní postižení hlezna
Podvrtnutí hlezenního kloubu jsou nejčastěji ošetřovaným úrazem v traumatologických ambulancích. I přes adekvátní imobilizační terapii často následně vzniká chronická nestabilita kloubu, která vede k opakovaným podvrtnutím, pocitům nejistoty a bolestem. Neléčená nestabilita může vést k předčasnému degenerativnímu procesu v kloubu (artróza). K léčbě hlezenní nestability přistupujeme vždy individuálně. V úvahu připadají výkony rekonstrukční a stabilizační.

 

Vbočený palec (hallux valgus, lidově „kostka“)
Jako vbočený palec označujeme jednu z nejčastějších statických deformit nohy. Vyskytuje se zejména u žen, kde je tato deformita úzce spjata se vznikem příčného plochonoží. Způsobuje bolesti při zátěži, otlaky v obuvi a v krajním případě i puchýře. Významnou roli hraje i kosmetický efekt. Konzervativní terapie plastovými korektory, které se vkládají mezi palec a druhý prst  může zpomalit progresi vady, nápravu deformity však očekávat nelze. Operační výkon je pak dán stupněm postižení a upravuje dále biomechaniku přednoží.

 

Ztuhlý palec (hallux rigidus)
Ztuhlý palec je onemocnění, které postihuje především muže. Jedná se o artrózu základního kloubu palce. Projevuje se nemožností pohybu palce a bolestivými výrůstky okraje skloubení. Konzervativní léčba spočívá v úpravě, nebo ve správném výběru obuvi tak, aby při chůzi byl základní kloub palce co nejméně namáhán. Možností jsou pevné ortopedické vložky, obuv s pevnou podrážkou, nebo speciálně upravená obuv. Při přetrvávajících obtížích přistupujeme k operačnímu řešení. Stručně můžeme výkony rozdělit na kloub zachovávající operace a výkony, u kterých dochází k odstranění kloubních ploch.

 

Kladívkový prst (digitus hammatus)
Tato deformita prstů nohy vzniká většinou ve vyšším věku. Jednotlivé prsty se postupně ohýbají a tlakem v obuvi tak vytváří bolestivý otlak - tylom. Častou příčinou vzniku je nošení nevhodné obuvi – krátké boty s úzkou špičkou nebo boty s vysokými podpatky. Nejčastěji toto postižení vidíme na druhém prstu. Velmi často bývá tato deformita spojena s vbočeným palcem (hallux valgus). V neoperativní terapii se uplatňuje korekce postavení prstů „náplasťovou kličkou“ a přikládání plstěných či náplasťových kroužků nad vystouplé klouby. U těžších deformit však již bude nutný chirurgický zásah. Izolované postižení prstů lze často dobře vyřešit i ambulantně.

 

Plochá noha  (pes planus, „platfus“)
Klenba nohy je tvořena fyziologickým postavením kostěné kostry, která je zpevněna vazy a svaly. Rozlišujeme klenbu nožní příčnou a podélnou. Každé narušení byť jediného článku tohoto složitého systému může způsobit jeho přetížení a rozvoj obtíží. Plochonoží vzniká nesprávným vývojem, zatížením, vrozenou dispozicí kostí, svalů či vazů a používáním nevhodné či dokonce nezdravé módní obuvi. Základem léčby je kalceotická péče – především výběr adekvátní obuvi, ortopedické vložky a event. úprava obuvi. V jednotlivých případech a to zejména u sdružených deformit nohou je indikována operační léčba. Indikace i provedení výkonu je vždy voleno individuálně.

 

Patní ostruha (calcar calcanei plantaris)
Jedna z nejčastějších diagnóz, která přivede pacienta do ortopedické ambulance. Úzce souvisí s výše popsaným plochonožím, při kterém jsou přetěžovány struktury upínající se na patu (krátké svaly nohy a plantární fascie). Při dekompenzaci klenby jsou napínány jako tětiva luku a to způsobuje místní chronické zánětlivé změny, které vyústí ve tvorbu kostní prominence - patní ostruhy. Samotná ostruha tedy často není důvodem bolesti, ale pouze jejím důsledkem! V terapii se uplatňují především konzervativní postupy. Základem jsou režimová opatření (nechodit naboso, používat obuv s měkkou podrážkou a tvarovanou stélkou, gelové podpatěnky, ortopedické vložky apod.), obstřiky často nemají trvalejšího efektu, stejně tak terapie rázovou vlnou a systémová či lokální léčba protizánětlivými léky (NSA). Radioterapie (ozážení), jako jedna z nejúčinnějších metod, by měla být indikována uvážlivě a pouze u osob  vyšších věkových skupin. Operační léčba bývá rovněž často neúspěšná a provádí ji jen některá pracoviště. Široký výčet léčebných metod pouze vypovídá o časté bezradnosti lékaře, kdy i částečnou úlevu můžeme považovat za úspěch.

 

Metatarzalgie (úporné bolesti přední části nohy)
Je onemocnění, které bývá velmi úzce spojeno s příčně plochou nohou. Projevuje se jako silné bolesti přední části nohy, které vznikají v důsledku přetížení. Přetěžování přednoží doplněné zejména nošením nevhodné obuvi (tenká nepružná podrážka) může vést až ke zlomeninám z přetížení (tzv. stress frakturám). Mají typický projev pozátěžové bolestivosti, která ustupuje v klidu. Další relativně častou příčinou bolestí je Mortonův neurom. Bolestivost je způsobena chronickým drážděním a následným zduřením meziprstních nervů. Léčba stojí především na určení správné diagnózy. Dáváme přednost nejčastěji neoperativnímu postupu, který spočívá v odlehčení přednoží.

                                    

Revmatická noha (pes rheumaticus)
Jedná se o projev vážného systémového onemocnění, které postihuje prakticky všechny klouby nohy. Vlivem chronického revmatického zánětu kloubů dochází k narušení vaziva, které zpevňuje klouby, destrukci kloubních ploch a přetížení již touto nemocí oslabených šlach. Charakter postižení často vyžaduje radikálnější chirurgické řešení, které však přináší stabilnější a z dlouhodobého hlediska lepší výsledky.  K operační  terapii přistupujeme v okamžiku, kdy otoky, bolesti, deformity a ostatní klinické projevy nereagují na konzervativní (neoperační) léčbu.